Naši kolegové telekomunikační operátoři se na nás obrací se žádostí, abychom široké veřejnosti vysvětlovali, jak vlastně internet funguje. Ač je rekordní situace a čísla z telekomunikační infrastruktury před dvěma týdny překonala rekordní zápisy z první vlny koronaviru na jaře, infrastruktura je na zátěž v drtivé většině míst připravená. Proč tedy vysvětlovat?
Vypadávající telekonference a streamovací služby.
Začneme od samotného centra republikového připojení k síti. Samozřejmě, celosvětová síť je skutečně celosvětová, ale někdy až 80% obsahu, který uživatelé v české kotlině konzumují, tady také vzniká, anebo je zde přinejmenším lokalizovaný na serverech v České republice. Servery s tuzemským obsahem jsou tedy umístěné v tuzemských sítích. Aby takové sítě mohly jednotlivý obsah zobrazit mezi sebou, jsou navzájem propojené v takzvaných peerech, exchange centrech. Největším takovým tuzemským centrem je NIX.CZ, které je nezávislým sdružením pro svobodnou výměnu dat, ale existují i další, komerční organizace.
Telekomunikační operátoři zajišťují připojení vašeho zařízení s domluvenými parametry do onoho českého peeringového centra a smluvně zajišťují připojení mixu konektivity do zahraničí. To je základ jejich práce a za tu ručí. Samotné služby, které zajišťují jejich poskytovatelé, například služby Microsoft nebo Google, běží na serverech patřících jejich provozovatelům. Zajistí-li poskytovatel připojení svoji práci a k serverům vás připojí, nedokáže nijak zaručit jejich kvalitu. Vypadává vám mezi osmou a jedenáctou hodinou připojení k firemní videokonferenci? Nestává se to často, ale stát se to může, protože ve většině země se snaží statisíce školou povinných dětí udělat stejnou věc.
Kapacita serverů (schopnost odbavit množství paralelně probíhajících služeb) je dimenzovaná na předpokládanou zátěž z doby před koronavirem, plus rezerva s výhledem nárůstu na přibližně dva roky. Mimořádná situace donutila poskytovatele služeb urychlit investice do inovací, neznám nikoho, kdo by situaci podcenil. V celém světě nepřekvapivě vylétla poptávka po serverových technologiích, kruh se uzavřel. Kdo chce poskytuje služby, prodává, plánuje, konstruuje, všichni museli do online prostředí. Hrubou výpočetní sílu kvůli vysoké poptávce nebylo vždy možné dostatečně posílit. Tradičním „ajťáckým“ řešením je zátěž distribuovat mezi různé servery po celém světě. V čase, kdy Evropa zapíná videokonference a požadovaný výkon serverů přesahuje jejich kapacitu, ve Spojených státech spí a v Asii už svoje hovory ukončili a jdou domů. Dostatečná kapacita dálkových optických kabelů celosvětové sítě umožňuje převést zátěž na volné servery ve světě. Přesto se čas od času stává, že se nějaký datový paket zatoulá a služba na okamžik vypadne.
Připadá vám to jako magie? Internet je skvěle vymyšlená, decentralizovaná síť. Chcete se dívat na internetovou televizi a v jeden okamžik třetina dospělé populace sáhne po ovladači a stiskne tlačítko. Takové uživatelské chování je přirozené. Odpusťme prosím vašim poskytovatelům připojení, někdy je třeba mačkat vícekrát. Někde, v jiných koutech republiky, v datových centrech, vyřizují servery nikoliv obvyklé desetitisíce, ale miliony současných požadavků pro odeslání dat směrem k vám.
S kvalitou vaší domácí přípojky nemusí mít občasné výpadky některých služeb nic společného.
Další „samostatnou“ kapitolou jsou domácí routery a kyberbezpečnost. Nedávno jsem dělal měření několika běžných „levných“ domácích routerů a jejich chování v zátěži. Překvapilo mne vysoké procento nevyhovujících testů. I na velmi dobré lince s 300 Mbps tarify nezvládala tato levná zařízení přesměrovávat větší množství náročnějších multimediálních streamů ke koncovým zařízením v šestičlenné „virtuální“ domácnosti. Přípojka jako taková pracovala velmi daleko od svých limitů. I taková může být příčina neostrého obrazu videokonference a výpadků služeb.
Zdroj fotografií: Unsplash, Pexels