Jak poskytovatelé telekomunikačních služeb vnímají přehnanou regulaci na trhu

Empiricky bylo opakovaně zjištěno a prokázáno, že když stát zasahuje do byznysu v oblasti telekomunikací, jen tím škodí všem okolo, a to včetně sebe.

15.10.2021

Podobně jako ostatní oblasti byly i telekomunikace nepříznivě poznamenávány desítkami let v hlubokém komunismu. Už začátkem 90. let „bylo rozhodnuto“, že telekomunikační síť v ČSFR je po dlouholetém hospodaření státu v mizerném stavu. Bylo jasné, že náklady na modernizaci budou obrovské, stát nemá prostředky a soukromý sektor to nezaplatí, pokud nebude mít státem garantovaný monopol. Tak v Česku vznikl SPT Telecom – původně jako státní podnik, následně akciová společnost majoritně vlastněná státem.

 

SPT Telecom v průběhu druhé poloviny devadesátých let s velkou slávou uvedl ISDN, zatímco vyspělé země v té době již masivně nasazovaly DSL. Mnozí jistě dodnes pamatují originál balení ISDN modemu nazvaného „Fritz!“, kterých tehdy v německých skladech ležely tisíce, nikdo je nechtěl (proč taky?) a pak přišli Češi a skoupili jich vagóny. Němečtí obchodníci to nemohli pochopit, ale byli nadšení.

 

Regulace tak zbrzdila rozvoj telekomunikačního trhu u nás nejméně o 5-7 let, což je v tomto odvětví věčnost. Pozitivem bylo, že díky takto zdeformovanému trhu mohli na přelomu devadesátých a nultých let vznikat lokální ISP našeho formátu a situaci tak napravit. ADSL k nám přišlo až dlouho po nás. Výhodou lokálních ISP je nejen vstřícnější přístup ke klientovi, ale také to, že tržby „zůstávají doma“. A to lokálně, v regionu, kde působí, vzdělává techniky a IT pracovníky, kteří zůstávají v regionu a odevzdávají tam svoje znalosti. Regionální poskytovatelé jsou zdrojem kvalifikace a praxe. Což zejména v chudších oblastech může dost pomoct rozvoji podnikání s vysokou přidanou hodnotou.

 

Když se dražily licence na 4G mobilní sítě, bylo jednou z podmínek státu velmi vysoké pokrytí území a populace. Ve výsledku se tak „povinně“ stavěly BTSky i v lokalitách, kde de facto neměly komerčně replikovatelné využití. Každá taková BTS stojí spoustu peněz a ty postavené “pro dokrytí” na sebe nemají, jak vydělat. Kdo je asi zaplatí? Operátoři ze svých nákladů asi těžko. A pak se překvapeně divíme, že máme dodnes vysoké ceny mobilních dat. Jinou podmínkou byla povinnost zřídit velkoobchodní přístup pro ostatní podnikatele. Neznám nikoho z regionálních operátorů, který by měl masově nasazené tarify a vydělával jako virtuální operátor. Nejde to, nabízené velkoobchodní ceny pro přeprodej a balíčkování jsou vyšší, nežli je cena pro spotřebitele, který si alespoň zkusil vyhádat lepší tarif.

 

Regulace tak (spolu)způsobila zbytečně vysoké ceny mobilních služeb pro všechny, byť je třeba uznat, že to nebyl jediný faktor. U 5G to nyní probíhá totožně, běžně se staví jen proto, aby bylo „papírově“ pokryto. Kdo to ve výsledku zaplatí, snad netřeba rozebírat. A to samozřejmě včetně slavnostně vysoutěžených miliard za licence samotné.

 

Když stát viděl, že díky špatné morálce neplatičů telekomunikačních služeb vznikají tisíce soudních sporů o banální částky (většinou řádově stovky, max. nižší tisíce Kč), rozhodl se přehodit rozhodování těchto sporů na ČTÚ. Toto promíchání soudní a výkonné moci je nejenom nepochopitelně hloupé, ale zároveň extrémně nebezpečné. Právní teoretici by mohli hodiny vykládat o tom, proč musejí složky moci ve státě zůstat striktně oddělené.

 

Když stát viděl, že velcí hráči na trhu se nehezky chovají ke svým klientům, zavedl v Zákoně o elektronických komunikacích povinné náplně smluv s účastníky a povinná pravidla hry. Třeba maximální výpovědní dobu, minimální rychlosti služby, nebo třeba podmínky převodu tel. čísla. Na první pohled hezká věc, reálně tím ale připravil o konkurenční výhody malé, lokální poskytovatele, kteří si na těchto „drobnostech“ postavili své reklamní kampaně a oslovili klienty znechucené oligopolními či neseriózními hráči. Nemají takové možnosti marketingu jako celostátní operátoři, ale dokázali se prosadit díky poctivé práci a férovému přístupu ke klientovi. Tímto o tuto výhodu přišli, což jim významně ztížilo jejich podnikání. Krásný příklad u nás – máme VoIP linky bez paušálu a s velmi nízkými cenami volání pro klienta. Máme desítky klientů typu „stará paní s dětmi v Praze“, kteří provolají 50 korun ročně. My jsme jim tedy jednou ročně poslali fakturu na 50 korun. Aktuálně však perioda vyúčtování nesmí být delší než 90 dnů. Takže kvartálně fakturujeme 12,50 korun. Skvělá práce! Cui bono?

 

Dalším kamínkem v této mozaice je třeba povinné odevzdávání výkazů do ESD. Nejen, že je formulář extrémně komplikovaný a rozsáhlý, ale ještě se téměř každý rok mění, což znemožňuje automatizaci vyplňování. Navíc zavádí kategorizace, které nemusí vyhovovat všem, ale pro jejich vyplnění se musíme všichni sjednotit. Ztrácí se diverzita z trhu, není kde dělat rozdíly a být lepší, nakonec budeme všichni stejní. Jen ti velcí budou velcí. Ale je přece potřeba kontrolovat, evidovat, regulovat, dirigovat, zakazovat, nakazovat, přikazovat; od toho tu ten stát je, ne?

 

Co prostředky na „podporu“ NGA sítí? Věc, která ani po devíti letech není smysluplně vyřešena. Miliardy korun se budou rozdělovat podle jakési mapy, která minimálně z velké části neodpovídá skutečnosti a je jasným vzkazem „Proboha, hlavně sem žádné dotační prachy necpěte, čerpat je extrémně složité, je na to málo času, ve velké části území postačí odstranit milionové poplatky a služebnosti, pak si vystačíme sami!“. Jak asi dopadne plánované „povinné pokrývání všech“ za dotační peníze a kdo bude mít největší šanci to vyzobat?

 

A do toho se ještě potichoučku pouští do telekomunikačního byznysu státem majoritně vlastněný ČEZ. Stát bude podnikat v tržním prostředí? Vážně? Tzn. z velké trojky bude velká čtyřka? A to ještě za státní peníze řeší pokrývání míst, která jsou i podle slavné mapy černá, tzn. údajně či reálně tam existuje funkční konkurenční prostředí? Neměl by se tedy soustředit spíše na skutečně odlehlé lokality, když už „se nudí“ a má k dispozici aparát a prostředky, jaké má? Vůbec už nebudu mluvit o Starlinku, který 1.9.2021 získal licenci na provoz u nás. A úplně vidím, jak bude odevzdávat výkazy o disponibilních přípojkách.

 

Čím je to celé způsobeno? Je to jednoduché politici chtějí páchat dobro („šlápnout těm velkým konečně na krk!“) a úředníci jim v tom oddaně pomáhají. Nikdo z nich ale evidentně netuší, jak trh doopravdy vypadá a funguje. A (teď to kouzlo) – nikdo z nich za své činy nenese reálnou odpovědnost. Politici přijdou a za čtyři roky odejdou. Úředníci jsou nesmrtelní díky zákonu o státní službě. Minimálně první dva body mého textu (monopol SPT Telecomu a dražby 4G/5G licencí) jsou prokazatelným důsledkem státní regulace. Špatné důsledky něčího chybného rozhodnutí odnášejí dodnes všichni. A to je chyba.

 

Proto prosím žádné další spasitelské nápady, žádné další regulace, žádné další zasahování do těch zlomků tržního prostředí, co tady ještě zbyly.  Mít připojení k internetu není lidské právo, je to komerční služba. Budeme analogicky řešit i plynovody, vodovody a kanalizaci ke každé samotě? Topit a užívat vodu přece potřebuje úplně každý. Určitě více než surfovat na internetu. Ne, nebudeme. A holt prostě domy, které mají plynovou přípojku, budou mít větší komfort bydlení (a tím i tržní hodnotu), než ty, kde se majitel rozhodnul bydlet na samotě daleko od sítí a je holt si za některé služby bude muset připlatit. Ano, jsou místa postižená nevýhodnou polohou, ale státní dotační politika tam požaduje ty nejlepší služby – tedy ty nejdražší, na které ani 75% dotace nestačí. Totální nepochopení (nebo záměrné ignorování) základních tržních principů určitě není cesta, která by společnosti pomohla. Ale chápu, že touha přerozdělovat cizí peníze je silná. Kdyby chtěl stát reálně pomoci pokrývat odlehlé lokality, zjednoduší celé „papírování“ kolem (byť novely prosazované některými odborníky a poslanci, například Munzara a Kupky z ODS dost pomohly). Kdy kdo například donutí ČEZ, aby zpřístupnil své sloupy pro zavěšení optiky a v neposlední řadě přinutí své zaměstnance, aby aspoň dodržovali zákon, když už nic víc – například bezzubý úřad JIM při Českém telekomunikačním úřadě, nebo od roku 2017 nezákonný postup při stanovování výše břemen u státu, krajů a obcí. Státní služebnosti se snad povedlo vyřešit paradoxní novelou, která sebrala úředníkům možnost zákon obejít, ale některé kraje a mnoho obcí stále považuje poplatky za umístění sítí za zlaté koryto. Legislativa jim umožňuje v podstatě všechna rizika s budoucími náklady přenést na operátory, ale proč by slevovali – když jim vysoké částky například energetici bez problémů dají. Jenomže energetici si zahrnou cenu do regulovaného vzorečku a náklady rovnou přeúčtují domácnostem a podnikům. Telekomunikace pracují pouze s tím, co vyberou od připojených zákazníků, mnohdy s marží v řádech desetikorun. Z toho žádné velké divadlo na venkově nezahrajete.

Autor textu: Jakub Rejzek, prezident VNICTP, na základě podnětu od člena asociace