Internet používáme dnes s tak naprostou samozřejmostí, že se většina z nás ani nepozastaví nad tím, jak vlastně celý internet funguje, co se stane při zadání webové adresy do řádku prohlížeče a jak doputují potřebná data z bodu A do bodu B. V dnešním článku si ve stručnosti shrneme nejzákladnější principu fungování internetu.
Co je to vlastně internet? Na serveru Lupa.cz můžeme najít definici internetu coby “celosvětové sítě počítačů, na kterých jsou uloženy informace v elektronické formě, přístupné ostatním počítačům”. Profesorka Soňa Matulová z Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně definuje internet jako “komplexní globální síť skládající se z tisíce dalších nezávislých sítí, které jsou provozované vládními agenturami, výchovně-vzdělávacími a výzkumnými institucemi a soukromými obchodními společnostmi”. Můžeme se tedy shodnout na tom, že internet je síť - respektive “síť sítí”. Oficiálně se to popisuje jako celosvětová síť propojující všechny kontinenty, státy a města tak, že jakýkoliv počítač může kdykoliv komunikovat s jakýmkoliv jiným počítačem, ať je kdekoliv na planetě. Ona to ale není jedna síť, ve skutečnosti to jsou desítky tisíc jednotlivých sítí - možná i mnohem více, které jsou vzájemně propojeny. Každý jednotlivý operátor vytváří vlastní síť, která propojuje zařízení v jeho síti. Zákaznické sítě v jeho síti jsou také samostatné sítě LAN, ať jde o domácnosti, podniky nebo mamutí korporace. Směrování paketů je zabezpečené routery, ven ze sítě komunikace probíhá přes hraniční routery pomocí IP adres.
Internetu jako takovému sice nevládne v pravém smyslu slova žádný jedinec ani organizace - propojení zjednodušeně řečeno funguje na vzájemné dohodě jednotlivých účastníků o tom, že chtějí být propojení - řídí se ale řadou pravidel a panuje v něm jistá hierarchie. A protože je internet veskrze technickou záležitostí, neobejde se bez různých standardů, evidencí a oficiálních stanov, které mají na starost nadnárodní organizace. O podněty pro zlepšení internetu se pak mohou starat i různé spolky nebo neziskové organizace. Největším tématem dneška ve světě základní komunikace a adresování je nutnost přechodu na novou generaci protokolu adres, je třeba přestat používat IPv4 a směrovat provoz do mnohem výhodnější verze adresování IPv6. Proč tato změna? IPv4 adres je omezené množství a v některých regionech už dávno není možné nové získat. Staré korporace jich drží miliony nevyužitých, brání tak vstupu nových podnikatelů na trh. Síťoví inženýři jsou také nucení vytvářet podsítě s jednou vstupní veřejnou IP adresou.
Internet je sice celosvětovou záležitostí, ve velké míře ale funguje také na lokální bázi, kdy mezi sebou vzájemně komunikují uživatelé z určitého státu, kterým je poskytováno připojení místním operátorem, pohybují se v prostředí místních domén a často pracují v rámci místních stránek. Prakticky v každém státě pak fungují propojovací body - v České republice je to NIX (Neutral Internet Exchange), na Slovensku zase SIX. Zásadním prvkem pro fungování internetu je pak rodina protokolů TCP / IP, díky kterým může probíhat vzájemná výměna dat mezi těmi správnými subjekty. Zjednodušeně by se dalo říci, že těmto protokolům můžeme vděčit za to, že zpráva dorazí z naší e-mailové schránky tomu pravému adresátovi, nebo že se vám po zadání konkrétní webové adresy zobrazí požadované stránky.
Věříme, že jste si díky dnešnímu článku utvořili přibližnou základní představu o tom, jakým způsobem funguje síť, díky které je propojen praktický celý svět. V následujících dílech si postupně vysvětlíme základní pojmy z oblasti IT, povíme si, jak zprovoznit domácí síť, nebo si třeba vysvětlíme, jakými způsoby je možné připojit domácnost k internetu.