V poslední době však také zaznívají dotazy na možné vlivy u optických sítí. Pojďme si tedy shrnout, co taková optická síť instalovaná ve vícebytovém domě vlastně je a jaké technologie se u ní používají.
Pro připojení jednotlivých bytových jednotek se používá optické vlákno vydělené ze stupačkového optického mnohažilového Riser kabelu, anebo se lištují samostatná optické kabely v příslušném ochranném obalu. Projektant řešení se rozhoduje podle počtu bytů a prostorového řešení bytového domu. V obou případech jsou všechna vlákna vedena do centrální technické místnosti, která slouží jako základní distribuční bod.
Co je to vlastně optické vlákno? Optické vlákno je válečkový dielektrický vlnovod, ve kterém se šíří elektromagnetické vlny (zpravidla světlo či infračervené záření) ve směru osy vlákna s využitím principu totálního odrazu na rozhraní dvou prostředí s rozdílným indexem lomu. Vnitřní část vlákna se nazývá jádro, okolo jádra je plášť a primární ochrana. Každé vlákno může přenášet mnoho nezávislých signálů, každý s použitím jiné vlnové délky světla. Vytváření sítí na krátké vzdálenosti pomocí optických kabelů, jako například v budově, šetří prostor v kabelovém vedení, protože jediné vlákno může přenášet mnohem více dat než jeden elektrický kabel. Vlákno je také imunní vůči elektrickému rušení. Optické kabely nejsou elektricky vodivé, což je dobré řešení pro ochranu komunikačních zařízení umístěných na přenosové soustavě vysokého napětí a kovových konstrukcích náchylných na úder blesku. Mohou být také použity v prostředích, kde jsou přítomny výbušné výpary, bez nebezpečí vznícení, nebo tam, kde vznikají obavy ze vzájemného rušení metalických kabelových vedení. Při průchodu světelného signálu optickým prostředím totiž nevzniká elektromagnetické pole, které by mohlo ovlivnit signály v ostatních vodičích. Skleněným vláknem můžete realizovat komunikaci ve velké blízkosti 400kV silových vedení ZVN (zvláště vysoké napětí).
Aktivní složku komunikace v optických kabelech zabezpečují přesné laserové moduly. Ty modulují informaci z elektrických signálů na signály světelné. Na opačném konci optického vedení, například v domácnosti uživatele, bývá umístěné koncové zařízení sítě s podobným laserovým modulem. Převedení optického signálu zpět na elektrický, který je schopný zpracovat například domácí WiFi router, může mít na starosti také samostatné zařízení, takzvaný mediakonvertor.
Jak je to s bezpečností samotného laserového zdroje? Česká legislativa nenechává nic náhodě, řídíme se podle Nařízení Vlády ze dne 12. prosince 2007 O ochraně zdraví před neionizujícím zářením a ve znění pozdějších předpisů. Závazná technická norma je ČSN EN 60825-1, ČSN EN 60825-2 Bezpečnost komunikačních zařízení s optickými vlákny, Klasifikace zařízení a požadavky na ně.
Běžné laserové zdroje pro optické třídy patří do bezpečnostní třídy 1. Jde o stejnou klasifikaci nebezpečí, jaké mají DVD přehrávače nebo slabé laserové ukazovátko. Bezpečnostní třída 1 zahrnují zařízení, které nepředstavují žádné nebezpečí pro zdraví člověka ani při dlouhodobé expozici.
Vnitřní instalace sítě optické infrastruktury tak nepředstavuje žádné nebezpečí pro zdraví obyvatel, ale dokonce představuje svojí dielektrickou podstatou zdaleka nejbezpečnější řešení ve smyslu kolokace s ostatními inženýrskými sítěmi v bytových domech.
Řečeno slovy klasika: Optiku, tak tu by chtěl mít každý.
